Láska je způsob nahlížení, vnímání nikoliv lpění, touha, vztah či emoce. Tyto stavy (touha, lpění atd.) jsou jen produktem ega a vznikají z touhy po stavu štěstí který nám přichází skrze lásku. Touha nám ve skutečnosti právě v prožití tohoto štěstí spíše brání. Láska nás nikdy nezraňuje, jen my se můžeme cítit zraněni skrze nenaplněnou touhu a později si to vyložit jako bolest z lásky. Láska vás vždy naopak činí šťastnými. Stavu, kdy už dokážeme milovat vše se přibližují mystikové spolu s přiblížením k žití v pravdě a prosté existenci. Tomu stavu se pak dá říkat absolutní láskyplné sebeodevzdání nebo všepřijetí a je základem opravdového štěstí. Pojem a slovo Láska vnímám prostě jako to když miluji a to je opravdu náhled a nemusí být nutně doprovázen lpěním, touhou, vztahem či emocí, tedy produkty ega. S láskou se ego rozplývá. Kdysi jsem slyšel názor, že lepší pocit než milovat je být milován (nebylo to tak přímo vysloveno ale bylo to asi myšleno spíše ve smyslu byt milován jinou osobou). K tomu podotýkám že ano, nesmíme opomíjet ani lásku k nám samým, avšak cizí láska k nám samým nám sama pocit štěstí nedává, ta nám jen pomáhá aby my sami jsme se milovali a přijali a tedy opět je to zase jen a jen náš prožitek lásky, který nám může dát štěstí, pakliže mu dáme tu možnost a nebudeme tomu stavět do cesty další překážky ega. Toto vše neodsuzuje touhu jako takovou či ego, protože v pravdě není asi nic špatné ani dobré. Touha a ego však prožívají pocity zklamání a uspokojení, kdy takovéto uspokojení je jen krátkodobé přijetí, které závisí na dosažení vnějších úspěchů. Touhy a sny jsou věci úžasné a o jejich krásách se dočteme třeba v knize Alchymista od Paula Coelha stejně jako je krásné ego, tak věrně vyobrazené Michaelem Endem v pohádce Nekonečný příběh. Tak se dle mne liší alchymistická a mystická cesta Na mystické cestě člověk rozpouští své ego (avšak i to vyžaduje jeho přijetí, pokuď ho má) a žije jen přítomností a láskou, kdežto na cestě alchymistické své ego také přijmete ale nesnažíte se ho tak úplně rozpustit a když už tak jen částečně ale snažíte se se svým egem pracovat a dosáhnout relativně šťastněho života i s projevy ega. To ovšem neznamená, že by mystik své ego nebo emoce potlačoval, to by totiž znamenalo jejich nepřijetí, on je stejně jako člověk na cestě alchymistické prožije v jejich přítomnosti a kráse. Takto můžeme říci o všem, že je to krásné, ovšem krása není vlastnost nýbrž úhel pohledu a svým způsobem iluze ega. Ale je to krásná iluze že? :)
